Kdo by neznal italskou pizzu, těstoviny nebo kávu! Italská kuchyně je nejen světoznámá, ale také zdravá. V turistických střediscích si můžeme kromě klasické kulaté pizzy v restauraci dopřát krájenou pizzu čerstvě vytaženou z pece. Odtud pochází i název pekárniček Al forno. Bývá s rajčaty, lilkem, masem, sýrem, mořskými plody – jejích druhů je nespočet. Časté jsou zejména s olivami, kořeněné oreganem. Těstoviny (pasta) připravují Italové „na skus“, tedy našim hospodyňkám by se mohly zdát nedovařené. Jsou ale vynikající – plněné, se smetanovými omáčkami, šunkou, bazalkou atd. Jejich druhů je několik – i u nás známe torteliini, lasagne, ravioli a další.
Skvělá jsou italská bílá vína, například Frascati, Castelli Romani nebo Orvieto, k vyhledávaným červeným vínům patří Barolo, Dolcetto, Rosso di Montalcino a u nás populární Lambrusco.
Popíjení kávy a návštěva kavárniček patří k italské kultuře. Našeho turka ale očekávat nemůžeme. Italové pijí velmi silnou kávu z malinkého šálku, tzv. Piccolo Caffé. Podává se většinou s mlékem a bílým nebo třtinovým cukrem. Oblíbené je také Caffé Latte ve sklenici s velkou porcí mléka. Rozhodně nelze vynechat našlehané Cappuccino, které je v některých italských kavárnách přímo špičkovou ukázkou dovednosti personálu, často upravené jako umělecké dílo – ozdobené skořicí či čokoládou. Světoznámou italskou sladkostí je tiramisu, kalorická bomba ze sýra Mascarpone, likéru, silné kávy, cukru a žloutků.
V italské restauraci, kde není do výsledné sumy započítán kuvert, spropitné dáváme. K účtu v restauracích se obvykle přičítá kolem deseti procent, ale číšníci očekávají další spropitné. Považuje se za neslušné dát kdekoliv spropitné menší než 20 centů. Také je třeba počítat až s 5 Eury za přípravu stolu, tzv. “coperto”.